"Už se vám někdy stalo, že jste si řekli o zpětnou vazbu a pak slyšeli něco, co jste vlastně slyšet nechtěli? Mně se to někdy děje. A není to snadné, i když všude slyšíme, že zpětná vazba je dar. I když všichni víme, že lídr má jít příkladem a o zpětnou vazbu si říct.
Když nahlédnu pod povrch, vidím, co si lídři opravdu myslí a cítí. Často se ukazuje, že zpětná vazba bolí jako čert. K tomu se přidává fakt, že lidé v lídrovské roli chtějí být silní. Role si to žádá. Lidé kolem to očekávají. Z toho pak plynou nároky na sebe, které lídry často dostávají ještě pod větší tlak: „Musím něco vydržet.“ „Tohle mě nesmí rozhodit.“
Lídr tedy dál působí neohroženě, jako by na hodnocení ostatních příliš nezáleželo. Jenže záleží. Uvnitř záleží. A zpracovat všechny ty pocity úplně sám, může být velmi vyčerpávající. Možná právě proto slyším od lídrů často přání: mít hroší kůži, věci si nebrat, být někým, komu je jedno, co si kdo myslí.
Tento článek ale není o tom, jak se stát necitlivým robotem. Je o tom, jak změnit vlastní vnitřní nastavení. Říká se tomu někdy nebrat věci osobně. Jenže “nebrat věci osobně” mi zní trochu jako “to neřeš” “na to se vykašli”. Já to řeším, protože mi na tom záleží.
Klíč je v hlavě. Ten klíč se jmenuje: spoluodpovědnost. Jsem zodpovědný/á, ale ne sám/sama.
Jedeme v tom všichni
Spoluodpovědnost znamená uvědomit si, že v týmu má každý svůj podíl na úspěchu i překážkách, které přijdou.Znamená to sdílet nejen úkoly, ale také odpovědnost za jejich řešení a výsledky. Spoluodpovědnost je o tom, že problémy a výzvy nejsou jen na jednom člověku, ale že se na nich podílíme společně a hledáme cesty, jak je překonat jako tým.
Až se tedy vyhrabete z prvního návalu pocitů frustrace, které vás možná zachvátí při kritice, až si všimnete, že vás ovládá pocit selhání, nedostatečnosti, protože navzdory veškerému úsilí se něco nedaří, začněte nejprve dýchat a pak se vraťte k této myšlence: nejste v tom sami. Není to JEN vaše odpovědnost.
Jak tedy vést, když slyšíte kritiku?
ZÁJEM: Začněte zájmem o to, co lidé, když kritizují, říkají. Když už vám jejich slova nezpůsobují mžitky před očima, můžete se ptát, naslouchat, hledat podstatu.„Co konkrétně znamená, že je všechno k ničemu? Co se přesně děje? Jaký to má dopad na tebe?“
OVĚŘENÍ: Pak shrnujte, popište, jak tomu, co slyšíte, rozumíte. Ověřte si, že je to to, co bylo řečeno: „Aha, slyším, že říkáš… chápu, že to pro tebe znamená…“Když dáte prostor k pochopení toho, co je myšleno, doberete se konkrétního problému, který je nutné řešit.
SPOLUODPOVĚDNOST: Pak se můžete vrátit k tomu, co vám pomohlo na začátku: spoluodpovědnosti. To je chvíle, kdy je ji na místě pojmenovat. “Jako člen týmu, který má na starosti …, jsi právě ty odpovědný/á za …. Pojďme se podívat na to, jak můžeš přispět ty a jak tě v tom můžu podpořit já. Co chceš udělat? Co potřebuješ ode mě?”
Najednou je to tak jednoduché!
Kultivace této všímavosti a reflexe je dovednost, kterou jako lídři potřebujeme. Rozvíjet ji ale není vždy snadné. Potřebujeme k tomu bezpečné prostředí, kde můžeme emoce otevřeně prožívat a učit se s nimi pracovat, aniž by nás zahltily. Dobrá zpráva je, že na tuto cestu nemusíte být sami; s podporou a správnými nástroji můžete získat energii a dovednosti, které vás povedou ke stabilitě i ve vypjatých situacích.
Pokud chcete prohloubit své dovednosti v oblasti práce s emocemi a vedení v náročných situacích, může vám pomoci výcvikový program Culture Leader, který startuje v únoru.
Related Posts
