Představte si, že byste se zeptali některého z předních představitelů našeho státu, nebo někoho z ředitelů z největších či nejúspěšnějších českých firem, co udělali za poslední rok pro svůj osobní rozvoj. 

Není už sama ta otázka směšná, nepatřičná, naivní?

Všichni víme, že lidé v TOP pozicích přece nemají čas! Někteří nemají čas dokonce ani spát nebo mluvit se svými podřízenými, natož aby měli čas pracovat sami na sobě...

S tím ostatně počítáme a bereme to jako fakt!

Lidé, na kterých leží největší odpovědnost, jejichž rozhodnutí mají největší dopad na společnost, nemají ve většině případů čas na to pracovat na svém leadershipu. 

Jistě, všichni doufáme, že na ona top místa se dostali díky tomu, že již tyto kompetence mají. Jenže dnešní doba je tak náročná a neskutečně rychlá, že být plně připraven na jakoukoliv roli je prostě nemožné. Cesta nahoru má navíc jedno specifikum, o kterém se málo mluví v souvislosti s prací na sobě. MOC. S vyššími pozicemi narůstá vliv a možnosti. Můžeme rozhodovat a konat s menšími ohledy na druhé. Tohle všechno jsou důležité faktory moci, které mění vše kolem nás i nás samotné. Přizpůsobit své chování těmto zásadním změnám, zacházet správně s úplně jiným stupněm vlivu je výzva pro naši integritu, zralost i pro náš leadership. Obstát v této výzvě je možné jen díky práci na sobě, jen díky schopnosti dál se rozvíjet. 

Jenže čím výš stoupáme, přibývá i množství a komplexita řešených problémů. A tak logicky ubývá čas i energie věnovat se svému rozvoji.

Často pak ani nemáme příležitost si uvědomit, v čem výzvy nové pozice spojené s rostoucí mocí a vlivem  spočívají. A to je problém.  

Proč je nevšímavost problém?

Každý si samozřejmě všimne, že ho povýšili. Všimne si většího služebního auta a cifry na bankovní účtu. Všimne si větší ochoty spolupracovníků vyhovět a celkově zvýšeného zájmu o svou osobu. 

Těch změn, které souvisí s vyšším postavením je však tolik! 

I když vy se vůbec nezměníte, navýší se díky novému postavení vaše moc a tím se změní i DOPADY toho, co děláte. 

Jako když řežete strom a najednou máte v ruce motorovku místo tupé pily. Nemusíte se ani moc namáhat a výsledek je diametrálně jiný.

Máte vysokou funkci a konáte. Jenže být leadrem není jako řezat dřevo, kde okamžitě vidíte, jak hluboko jste řízli a kde všude létají třísky. Při práci s lidmi nevidíte vše a nevidíte to okamžitě. Svůj dopad čtete nepřímo z reakce lidí kolem vás. A ti vám často nic neřeknou, přestože nebo právě proto, že kolem sebe nebezpečně mácháte motorovkou! Raději se drží v bezpečné vzdálenosti a jsou ve střehu, aby vám šli z cesty, pokud to bude nutné. 

Šéfovi se zpětná vazba nedává. To je naše kultura a nejen naše. S každým postupem a každým povýšením ji přirozeně ubývá.

Čím vyšší postavení, tím méně a méně lidí vám dává upřímnou zpětnou vazbu. Cestou na vrchol dostáváte stále méně informací o tom, jak skutečně působíte na druhé. 

A tak člověk dělá v dobré víře to, co byl zvyklý dělat vždycky.

Přesto to zvládnout lze. Pro mnoho úspěšných leadrů je práce na sobě a leadershipu integrální součást jejich stylu práce. Stále se ptají, co bych mohli v budoucnu dělat lépe. A odpověď na tuto otázku leží přímo před jejich očima. Znají ji totiž jejich blízcí spolupracovníci. Stačí se zeptat. Stačí pěstovat přístupnost. 

Přístupnost není samozřejmost

Pokud leader chce informace o svém dopadu získávat, musí o ně aktivně usilovat. Stačí to nevědět. Stačí nebýt v tomto směru aktivní a pomalu a nenápadně se začíná zvětšovat propast mezi tím, co vidí leader a jeho/její okolí. Výsledkem může být úplně jiné vnímání reality, někdy s vyústěním do toho, čemu se ve firmách říká odtržení od reality.

A v žádném případě nejde o problém týkající se pár psychopatických jedinců. To je něco, co se děje každému, kdo se dostává do pozic, kde ovlivňuje druhé. V menší či větší míře se to děje každému z nás!

Přístupnost je nejjednoduším lékem na odtržení od reality a zároveň zabraňuje  ztrátě motivace k osobnímu rozvoji. Budete-li přístupní, průběžný příliv zpětné vazby vás nenechá usnout na vavřínech. 

Základem přístupnosti je být dostupný, dosažitelný. Nejprve vytvořit reálnou možnost se se mnou spojit. Už to je v některých firmách problém. Lidé se budou ostýchat, nechtějí zabírat drahocenný čas. Často slyší: “Mám na tebe 3 minuty”. Neustálé meetingy, webexy a další aktivity způsobí, že leader je vlastně nedosažitelný. 

Přístupnost je ale mnohem více.  Spočívá též v podpoře těch členů týmu, kteří mlčí nebo mluví méně. Spočívá v ochotě podporovat i ty hlasy, které vyjadřují jiný názor než můj. Spočívá ve vytváření psychologického bezpečí, které umožní ke mně přijít a mluvit se mnou otevřeně.  Přístupnost je také něco, na co musíme mít odvahu, energii a sílu. Vyčerpaný leader na přístupnost prostě už nemá. 

Přístupnost málokdy vznikne sama, bez úsilí. Nevznikne jen proto, že jsem dobrý či otevřený člověk. Role samotná je totiž bariérou, která stojí mezi nadřízeným a podřízeným, profesorem a studentem, lékařem a pacientem.  A nemusí vždy jít jen formální postavení,roli, někdy má podobný efekt i množství zkušeností “seniorita”.

Na přístupnosti je tedy nutné pracovat. I to je osobní rozvoj. 

Jak tedy vytvářet přístupnost? 

Často jde o maličkosti, které přístupnost zabíjejí a ke kterým se potřebujeme naučit být vnímavější. 

Může to být třeba:

• nevytvoření prostoru pro názor či zpětnou vazbu třeba tím, že mluvím jen já nebo že pokračuji v agendě dřív než dostal prostor i opačný pohled
• příliš letmá nebo nebo špatně načasovaná žádost o zpětnou vazbu “Máte k tomu něco? Ne, tak se uvidíme za týden!”

Velmi pomáhají upřímné, otevřené a opakované otázky směřující k nám, našim rozhodnutím, našim činům, spojené s povzbuzením a podporou: 

• Zajímá mne tvůj pohled na situaci, jaký je?
• Jaké jsou dopady mého rozhodnut na tvoji práci nebo na tebe osobně?
• Zvažuji to udělat takto, jak to vidíš? Pravděpodobně vidíš ze svého hlediska věci jinak, jak?  
• Předpokládám, že jsi narazil na nějaké těžkosti při řešení ….? O co konkrétně šlo? Je něco, co mohu zajistit jen já a je potřebné to udělat?
• Co bych podle tvého názoru měl/a slyšet, i když to možná není věc, která se dobře poslouchá?
• Neslyším, žádné pochybnosti ani pojmenování rizik. Ví někdo o něčem, co by mohlo být potenciálním rizikem? Možná je to maličkost, ale je i možné, že tomu bude potřeba věnovat pozornost.

Jak a co podporuje nebo brzdí přístupnost ve vašem týmu nejlépe zjistíte právě tím, že budete mluvit o konkrétních situacích: 

• Všimla jsem si, že když jsme řešili ...vůbec ses nezapojil. Jak to vidíš? Je pro mne důležité/očekávám, že uslyším i tvůj pohled... 

Osobní růst, práce na sobě, kultivace zacházení s mocí ve vysokém postavení není jen libůstka, je to cesta, která vede k úspěšným organizacím i společnosti jako celku. Pokud kompetence zacházení s mocí nerozvíjíme se a chováme se stále stejně jako v nižším postavení, ve skutečnosti selháváme. Selháváme jako leadři, ale i jako organizace, jako společnost. 

Věřím, že v budoucnosti stále lepší pochopení a uchopení leadershipu a jeho souvislosti s mocí a rolemi přispěje k tomu, že přestaneme fatalisticky přihlížet nezvládání moci na vysokých pozicích, ale začneme klást důraz na průběžný rozvoj těchto kompetencí: čím výš, tím víc.