V sérii článků Kdo je kdo? vám představíme osobnosti, které stojí za Institutem firemní kultury - zakladatele, spolupracovníky, podporovatele i partnery.
První volba padla na Irenu Konečnou, zakladatelku INFK…

Ahoj Ireno, můžeš se krátce představit?

Ahoj. Čekala jsem, že to přijde:-). Zrovna čtu knížku o polaritách a dilematech v organizacích, tak se představím pomocí několika takových polarit. 

• Narodila jsem se v Brně, ale žiju v Praze. 
• Vdávala jsem se ve dvaceti, měla dítě a vizi ženy v domácnosti a přesto je pro mne práce nedílnou součástí života, moc mě baví a obohacuje.  
• Vystudovala jsem management na ekonomce, ale za ekonoma a se nepovažuji. Přidala jsem proto ještě psychologii na UK. 
• Stěhovala jsem se víc jak 15x, ale vždy jsem toužila po stabilitě. 
• Na pionýrském táboře jsem měla přezdívku spící panna:-), ale v 45 letech mám největší radost, když si jdu zaběhat do lesa. 
• Zajímají mne vztahy, ale přesto mě to víc táhne do organizací a businessu. 
• Nemám ráda povrchnost a černobílé myšlení a největší výzvou pro mne je ty hluboké a barevné myšlenky, které mě inspirují, vyjádřit jasně a srozumitelně. 
• Naučila jsem se naslouchat a slyšet i to, co se mi slyšet nechce, a taky říkat to, co bych raději neříkala.

Takže jsi vlastně žena protikladů, které nedrhnou, ale naopak se doplňují! Jaká byla tvoje kariérní cesta?

Vždycky mě to táhlo k učení a vzdělávání. Po revoluci jsem učila angličtinu. Pak jsem chtěla do HR. Byla jsem v té době svobodná máma s malým dítětem, takže hlavní překážka byla pracovní doba. Když jsem dokončila studium managementu, zakotvila jsem v interním korporátním tréninku a ponořila jsem se ještě více do studia psychologie. Když jsem pak odešla z korporátu, byla jsem na volné noze jako lektorka a koučka se zaměřením na soft skills a k tomu jsem učila na Vysoké škole aplikované psychologie.

Co tě přivedlo k tématu firemní kultury?

Zkušenost.  Jako lektorka jsem zjistila, že zlepšování se v kompetencích má svá omezení. Můžete se učit nějakou dovednost, ale nikdy nepracujete ve vakuu. Kolem je prostředí, které vás ovlivňuje a tvaruje. Pokud se například jako manažer díky rozvojovému programu naučíte koučovat, ale všichni od vás očekávají jasná rozhodnutí, bude těžké převést koučování do každodenní praxe.  Lidé mohou být motivovaní a nadšení, ale někdy skutečnou změnu brzdí další věci mimo školící místnost. V rámci tréninkových a rozvojových aktivit někdy není možné tyto překážky adresovat řešit. 

O firemní kultuře se v poslední době hodně mluví. V čem vnímáš její důležitost ty?

Právě v té síle, s jakou ovlivňuje neviditelně nás všechny. Vlastně je to něco, co nás vede, aniž bychom o tom věděli. Přijde nám to přirozené, protože je to normální. Petr Drucker řekl, že firemní kultura si dává strategii k snídani. Prostě je to síla, kterou musíme respektovat a pokud to neděláme, semele všechny. Včetně těch nejmocnějších a nejvlivnějších. Zároveň ji však všichni tvoříme a tam vidím příležitost. Měnit firemní prostředí k tomu, aby bylo zdravější, aby nám v něm bylo líp ale zároveň bylo snažší naplňovat cíle a strategii. Je to nikdy nekončící proces, který se ale vyplatí vnímat a vědomě ovlivňovat. Pokud pracujeme s firemní kulturou totiž zároveň řešíme klíčová témata, která dříve byla vnímána a řešena odděleně nebo jako problém jednotlivců: motivaci, loajalitu, flexibilitu, engagement atd.

Z jakých zdrojů  při práci s firemní kulturou vycházíš? 

Velmi mne oslovila procesně orientovaná práce, která vnímá člověka ne jako izolovanou bytost, ale jako součást něčeho většího. Zasáhlo mne, když jsem si uvědomila, že “v tom” plaveme všichni, že jsme velmi propojeni. Naše západní kultura zdůrazňuje více to, co je individuální a tak je snadné pro samé stromy nevidět les. Rozvoj lidí ve firmách právě ten pohled na celkový kontext velmi potřebuje, proto jsem se začala zajímat o to, jak rozvíjení jednotlivců doplnit o rozvoj zaměřený na celek. Díky tomu jsem se dostala k práci Julie Diamond, Daniela Denisona a taky ke konceptu polarit a porarity managementu. 

Ukazuje se totiž, že chtít změnu chování po jednom člověku v týmu, kde se ostatní drží zuby nehty zajetých o osvědčených přístupů, je prostě málo efektivní. Neříkám, že to nejde. Určitě to jde a děje se to každý den, že se někdo posune jako první a ostatní ho doženou. Ale pokud tomu chceme jít naproti, je lepší pracovat na takové změně společně. K podpoře společné změny jsou pak logicky nutné trochu jiné nástroje než nástroje, které používáme pro rozvoj jednotlivců. 

Jak vypadá tvoje typická spolupráce s klientem?

Začínáme u směru, záměru a cílů s majiteli nebo CEO. Typickým dalším krokem je mapování současného stavu, při kterém je nutné rozšířit perspektivu zadavatele o pohled jeho nejbližších spolupracovníků (nejčastěji jde o top management team). Na to máme strukturovaný proces, díky kterému zachytíme vhledy a nápady, které jsou v týmu přítomny a navedeme diskuzi do “slepých míst”, to je i do oblastí, o kterých se v týmu nemluví. Výstupy z této aktivity pak diskutujeme opět se zadavatelem a navrhujeme další kroky. 

Co si pod těmi kroky můžeme představit?

Možností, jak podporovat firemní kulturu je celá řada. Pokud je to pro klienta strategická priorita, doporučujeme diagnostiku kultury, do které je vhodné zapojit í širší skupiny zaměstnanců. Diagnostika umožní měřitelnost a specifické cílení aktivit. Ruku v ruce s tím jde i další spolupráce s managementem: vyjasnění priorit s management týmem, formulování akčního plánu a jeho realizaci. 

Je to tak snadné jak to vypadá? 

Není to o nic těžší, než to, co už lidé ve své firmě žijí. A každý další krok je snazší a snazší, protože se týmy oprošťují od vzorců chování, které jsou vyčerpávající, ale nepřinášejí žádoucí efekt.  

Proč ses rozhodla založit Institut firemní kultury?

Vidím u svých klientů, že mnoho z firem jede na plný plyn, ale často má zataženou ruční brzdu. Jejich kultura nepodporuje jejich záměr a trpí tím nejenom jejich business, ale i lidé uvnitř společnosti. Institut firemní kultury vznikl proto,  aby profesionálové v HR ve firmách a manažeři byli lépe vybaveni záležitosti spojené s organizační kulturou řešit.  Chceme rozšířit nástroje, se kterými s našimi klienty běžně pracujeme, ale v ČR nejsou zatím příliš známé.  Kultura firmy je hodně komplexní koncept, ale právě díky tomu je extrémně efektivní s ní pracovat. Vytváříme komunitu lidí, kteří to vědí, a o témata spojená s kulturou se zajímají. Podporujeme nejenom osvětu, ale také výzkum a následně praktickou aplikaci teoretických poznatků v této oblasti. 

Díky za rozhovor a ať se daří!